Vzhledem k pověsti lokality, do které jsme se měli vydat, jsem požádala starostku Petru Bernfeldovou a zajištění případného policejního doprovodu, což se stalo, kolem nás občas hlídkoval policejní vůz. Sraz byl v Sadu Boženy Němcové a přišlo na něj 80 lidí.

První zastávka byla  u české hospody U Dlouhých, která se po celých 125 let od založení udržela! Pokračovali jsme k Centrální mlékárně z roku 1924, k bývalé továrně LUX z roku 1920. Podívali jsme se k haldě a podala jsem o ní informaci – třetí největší, vysoká 100 m, neprohořívá, cvičí na ní horolezci. Zajímavá je historie budovy školy na Gebauerově ulici – od lazaretu přes školy české, německé, reálné gymnásiu, seřadiště německých žen před odsunem na konci II. svět. války, po dnešek. Objevili jsme nad vstupem zbytky původního německého nápisu!!! Kolem sklenářství se symboly sokola, lvů a české státnosti jsme se zastavili na rohu, kde nám doplnila výklad zaměstnankyně knihovny paní Burešová, která nám řekla nejen o knihovně, ale  poprosila účastníky o psaní pamětí. Já jsem vyzvedla práci našich ostravských knihovnic.

     Další zastávky byla u sokolovny, kde jsou dvě pamětní desky obětem válek. Emilu Podmolovi a dalších. Na desce je jméno otce i jedné z dnešních účastnic. Poklonili jsme se jeho památce a paní byla dojata. Prošli jsme pod tratí směrem k bývalé šachtě. Zde jsem hovořila o její historii a přidávali se mi zaměstnanci koksovny, teplárny i šachty. Nechala jsem zavzpomínat pamětníky, bývalé obyvatele. Jedna z nich mi pomohla indentifikovat židovskou nemocnici na dnešní Křišťanově ulici. Poté jsme došli až k objektu BVÚ, Křišťanova 11. Informovala jsem je o záslužné práci jednoho ze zastupitelů, pana Miky, a činnosti tohoto střediska. Vzpomněli jsme Karla Líbu, dlouholetého skauta, který zde má pamětní desku a k jehož nově pojmenované ulici jsme pak i došli. Přes Hlučínskou jsme pokračovali po Palackého, po Úprkově k místu, kde stál Faldynovský mlýn, zastavili jsme se u dnešní waldorfské školy, bývalé Niny Popovové a předtím Habrmannovy, odkud probíhal odsun židovských občanů do Terezína a dál. Pokračovali jsme k bývalému klášteru, k hřišti DTJ, k budově bývalé školy. Nikdo nás neobtěžoval, jen zvídavé děti z dálky pozorovaly, co se to tu děje. Došli jsme až k ulici Karla Líby, z dálky jsme viděli Přednádraží, vodárnu a pokračovali jsme k nové budově hasičského sboru. Přešli jsme Slovenskou a zakončili jsme na místě bývalého hřbitova, kde zůstal zachován kříž z roku 1876. Zde jsme se rozloučili, abychom se ještě jednou sešli v tramvaji na konečné – Černém potoku. To tady ještě nebylo, řidič byl překvapen, zaplnili jsme všechna sedadla!

     Měla jsem velkou radost z účasti, ze zájmu, téměř se všemi jsem komunikovala, tázali se, dodávali informace, bylo vidět, že je to baví. Děkovali mi, hlavně bývalé obyvatelky těchto míst, že se mohly ještě jednou v životě sem podívat.

Lenka Kocierzová