Škola v přírodě je zvláštní fenomén, který pedagogům nabízí kromě fyzického a psychického vyčerpání, jedinečnou možnost kochat se výsledky své dlouhodobé a poctivé pedagogické práce. Nám se denně nabízel pohled na zaujaté děti, jejichž vnitřní motivace z nich dělala badatele, zvídavé tvorečky, kteří objevují, zkoumají a hlavně žasnou. Spatřovaly jsme jejich údiv nad něčím, co my dospělí bereme jako samozřejmost.

Objevovali jsme společně tajemství místních luk a lesů a přitom nám děti připomněly jeden nezvratný fakt: „Člověk a příroda jedno jsou.“ Děti dokázaly svou nezatíženou duší žasnout nad každou rostlinkou, broučkem, motýlkem nebo mrakem. Dychtivýma očima prozkoumávaly obyčejnou šišku nebo mech jako něco neobyčejného. Vraceli jsme se na stejná místa, která vůbec nebyla stejná. Bylo tu spoustu nových věcí, kterých jsme si předtím nevšimli. Tím dostávala tato místa kouzelný nádech.

 Když si vybavím zaujatost dětí malým kouskem přírody, lituji, že postupem věku, dospíváním a dospělostí z nás tento úžas opadne a většina z nás potřebuje ke svému uspokojení velké, šokující a adrenalinové zážitky.

Kéž by toto neobvyklé motýlí dobrodružství v dětech zanechalo hlubokou niterní stopu….

Bc. Jana Richterová

Mateřská škola Ostrava, Varenská 2a, p.o.